Všeobecné problémy
Šikana
Slovo šikana má původ ve francouzském "chicane", což znamená "zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování, byrokratické lpění na liteře předpisů, například vůči podřízeným nebo vůči občanům, od nichž šikanující úředníci zbytečně vyžadují nová a nová potvrzení a razítka, nechávají je pro nic za nic čekat atd."[1]
V širším slova smyslu šikana označuje právě ono byrokratické obtěžování, perzekuci a zneužívání moci. V užším smyslu slova je šikana synonymem psychotraumatizace ve skupině, je označením pro opakované týrání, zotročování, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace.
Znásilnění
Znásilnění je trestný čin spočívající ve vynucení si pohlavního styku či jiné podobné sexuální aktivity proti vůli participující osoby.
Podle § 241 českého trestního zákona se znásilnění dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. V takovém případě hrozí pachateli trest odnětí svobody na 2 až 8 roků, v případě znásilnění osoby mladší 18 let trest odnětí svobody na 3 až 10 let. Způsobí-li pachatel oběti těžkou újmu na zdraví nebo je-li oběť mladší 15 let, bude potrestán odnětím svobody na 5 až 12 let. Způsobí-li pachatel oběti smrt, bude potrestán odnětím svobody na 10 až 15 let.
Do roku 2001 bylo možno spáchat trestný čin znásilnění pouze na ženě a pouze v případě, že mělo charakter klasického pohlavního styku. Přinucení k orálnímu či análnímu sexu se neklasifikovalo jako znásilnění, nýbrž většinou jako omezování osobní svobody, které se trestalo mnohem nižšími tresty. Do roku 1950 se znásilnění označovalo souslovím násilné smilstvo (nezahrnovalo násilné vynucení sexu na manželce) a tento pojem se vyskytuje v některých dosud platných mezinárodních smlouvách o extradici (např. Smlouva mezi republiko Československou a Spojenými Státy Severoamerickými o vzájemném vydávání zločinců ze dne 2. července 1925 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 29. dubna 1935).
Před znásilněním v době ozbrojeného konfliktu chrání ženy i Ženevské úmluvy na ochranu obětí války a dodatkové protokoly k nim (čl. 27 úmluvy o ochraně civilních osob za války, čl. 76 Prvního dodatkového protokolu a čl. 4 Druhého dodatkového protokolu).